Klárka a Jakub Peslarovi.

Přečtěte si rozhovor se sourozenci Peslarovými. Klárka je jedna z nejlepších hokejových brankářek na světě (možná dokonce ta nejlepší), Jakub současný asistent trenéra u hokejové ženské reprezentace (takže i trenér sestry). Na 99,9% můžeme tvrdit, že žádná jiná sourozenecká dvojice s kořeny na naší ZŠ Dětská už nikdy nebude účastníky stejných Olympijských her - největší sportovní události na světě. Je však možné, že oba budou účastníky další olympiády, která se koná v roce 2026 v italském Miláně a v Cortině d'Ampezzo.

Myslím, že z fotek je vidět, jak příjemná atmosféra při rozhovoru panovala. Hlavně díky tomu, že oba jsou opravdu moc milí lidé.

Klárko, uběhlo skoro čtvrt roku od olympiády, co jsi za tu dobu všechno stihla?

Z olympiády jsem se vracela do Švédska, kde jsem dohrála sezonu. Po ní mě čekalo rozhodování o budoucím hokejovém životě, a teď jsem na návštěvě u rodičů v Ostravě.

Jak to rozhodování dopadlo?

Ještě není rozhodnuto, ve hře jsou 3 kluby ve Švédsku - rozhoduji se nejen "hokejově", ale i o podle toho, jaké bych mohla mít v daném městě uplatnění po aktivní kariéře a podle toho, jaké je tam počasí. Na jihu Švédska je tepleji a více sluníčka.

Jak s odstupem času na olympiádu vzpomínáš?

Předvedly jsme dobrý výkon a nemáme se za co stydět. Máme na co navázat. Musíme se zaměřit na odstraňování našich chyb a nedostatků, zároveň pracovat i s tím, v čem jsme dobré.

Otázka na Jakuba: Co byste s odstupem času jako trenéři udělali jinak?

Nic!! Co se stalo, stát se mělo. Musíme se ze všeho poučit a to nás může posunou vpřed.

Byla jsi vyhlášena nejlepší brankářkou olympijského turnaje, všiml si toho hokejový svět (agenti) a přišly nějaké nabídky?

Nabídek přišlo hodně, a to i z Ameriky. Jenže hokejově to pro mě není tak atraktivní - je tam méně zápasů, hodně cestování - a hlavně by byl problém se v průběhu roku zúčastňovat reprezentačních srazů. Finančně to bylo na ženský hokej hodně zajímavé, ale mé hodnoty jsou jiné a zvítězily sportovní cíle.

Jaký je váš největší zážitek z olympiády?

Klárka: Každý den byl zvláštní, každý den se něco stalo, byla to prostě olympiáda!!

Jakub: Byl to obrovský zážitek!! Třeba setkání s Martinou Sáblikovou a ostatními českými sportovci! V jídelně jsem se setkal a bavil se spoustou současných a bývalých zahraničních sportovců, získal jsem kontakty, které udržuji.

Začíná příprava na novou sezónu, budeš se připravovat ve Švédsku?

Zatím individuální trénink doma, pak ve Švédku nejprve se svým bývalým klubem, kde jsem domluvena na možnost trénování a pak podle toho, kde budu působit.

Jaký je tvůj běžný pracovní den ve Švédsku?

6:15 budíček, snídaně, od 7 hod. - 12 hod práce - oběd - a od 14 hod- 17 hod příprava a tréninky, večer odpočinek.

Chystáš se někam na dovolenou?

Chystám. Stoprocentně někam mimo Švédsko a Česko. A asi k moři, ale nechci jen ležet, ale strávit ji trochu aktivněji.

Jaký je tvůj největší dětský prázdninový zážitek?

Je to s podivem, ale většinu času jsem trávila na stadioně...takže zážitky z hokejových kempů. (to jsme fakt nečekali - poznámka redakce)

Dnes jsi přišla i se svým starším bratrem, také hokejistou a nyní trenérem. Co nám na něj můžeš prozradit?

On je takový "brouček" a mám ho moc ráda.

Kubo, jaké máš vzpomínky na ZŠ Dětská?

To byly příjemné, hodně příjemné roky. Žil jsem v takovém "Bermudském" trojúhelníku - domov, škola, zimní stadion. Rád se vracím do školy, mám spoustu fajn vzpomínek.

Každodenní tréninky, zápasy jsou pro každého hokejistu dřina. Měli jste někdy chuť s hokejem skončit? Co vás drželo "nad vodou"?

Jakub: Měl jsem jedno krizové období v dorosteneckém věku, ale nesouviselo s hokejem jako s hrou, ale s hokejovým prostředím a vztahy. Pomohla mi rodina a změna prostředí. Jsem rád, že jsem krizi překonal a pak ještě dlouho aktivně hrál.

Klárka: Nechtěla jsem nikdy skončit s hokejem, ale předčasně ukončit sezonu. Už jsem prostě byla hrozně unavená. Málokdo si dokáže představit, pod jakým tlakem brankáři jsou. Navíc já vždy hledám chyby nejdříve u sebe, takže občas to  "odnese" nějaká hokejka.

Kubo, během své kariéry ses setkal s mužským i ženským hokejem. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Pořád je to stejný sport, takže spíše jde o to mužské a ženské vnímání hokeje a v tomto období je mi bližší to ženské. Holky daleko lépe vnímají trenérské rady a pokyny. Je ale fakt, že v reprezentaci pracujeme s těmi nejlepšími, silně motivovanými hráčkami.

Jaký je tvůj trenérský sen?

Nemám úplně sen, ale chtěl bych se vzdělávat a neustále posouvat dál, jít krok po kroku. Rád bych vycestoval do světa na nějaké stáže do zahraničních klubů. Cíle zůstávají ty nejvyšší, teď aktuálně to je medaile s holkama z MS.

Oběma moc děkujeme za rozhovor a přejeme hodně sportovních i životních úspěchů!!!!