Ludmila Karbowiaková

Redakce: Jak dlouho učíte na naší škole?

P. uč. Karbowiaková: Čtvrtým rokem.

R: Proč zrovna tato škola?

P. uč. Karbowiaková: To byla taková souhra náhod, protože jsem učila skoro 15 let na jiné škole, kde jsem učila mladší žáky a později mě p. ředitelka oslovila, jestli bych to chtěla zkusit na této škole, protože se tady uvolnilo místo.

R: Jak se vám tu líbí?

P. uč. Karbowiaková: Líbí se mi tady moc. Jsem tu spokojena jak s kolektivem, tak i s žáky které tu učím.

R: Jakou školu jste vystudovala?

P. uč. Karbowiaková: Ostravskou univerzitu, konkrétně obor čeština a dějepis pro střední školy, ale paradoxně jsem celou kariéru učila na prvním stupni, a tak jsem si musela dodělat vzdělání i na první stupeň. Takže jsem taková multifunkční (smích).

R: Vaše oblíbené jídlo ze školní jídelny?

P. uč. Karbowiaková: Do školní jídelny nechodím, ale v dětství jsem měla ráda koprovku a žemlovku, což zrovna někteří žáci moc nemusí.

R: Oblíbený žánr hudby, filmu, četby?

P. uč. Karbowiaková: Já bych řekla, že to mám podle nálady, ale mám ráda klasickou hudbu (Beethoven, Mozart). Jinak taky poslouchám jednoho nizozemského houslistu André Rieu nebo jordánského zpěváka, ale nemám problém poslouchat cokoliv, kromě tvrdého rocku. Čtu historické knížky, životopisné knížky slavných osobností a cestopisy, které si většinou prohlížím. A jsem fanoušek filmu Pán prstenů, takže mám rada fantasy filmy, ale také mám ráda cokoliv historického a rozhodně nemusím horory a psycho thrillery.

R: Oblíbené roční období?

P. uč. Karbowiaková: Já mám moc ráda Jaro, protože se to všechno tak probouzí. Všechno kvete, roste, a to mám ráda.

R: Jaký byl váš nejoblíbenější předmět na základní škole?

P. uč. Karbowiaková: Tak to musím říct, že jsem měla (a pořád mám) ráda češtinu, ale spíše to literární téma a dějepis, protože jsem se toto téma vždycky ráda učila.

R: A nejméně oblíbený předmět?

P. uč. Karbowiaková: Matika a fyzika, ta mně nikdy moc nešla a tělocvik taky nebyl zrovna můj oblíbený předmět.

R: Jaké jste měla známky na základní škole?

P. uč. Karbowiaková: Já myslím, že na základní škole jsem to vždycky vytáhla na jedničky, dvojky. Na gymplu tam přibyla i nějaká ta trojka.

R: Provedla jste v době školní docházky nějaký průšvih?

P. uč. Karbowiaková: Já teda nevím, jestli to byl průšvih, ale bylo to v první třídě, kdy jsme museli mít podepsané třídní schůzky v deníčku. Ale já jsem na to zapomněla, a tak jsem si tam tužkou napsala velkými tiskacími písmeny Liduška a pak jsem to hrdě odnesla p. učitelce (smích). Dopadlo to tak, že jsem dostala vynadáno a rodiče museli přijít do školy. To byl asi největší průšvih.

R: Kdybyste mohla potkat jednu významnou osobnost, která by to byla?

P. uč. Karbowiaková: Chtěla bych se potkat s Michelangelem Buonarrotim (sochař).

R: Největší životní sen?

P. uč. Karbowiaková: Já bych si hlavně přála, aby se mi dařilo v práci. Abych měla žáky, kteří rádi chodí do mých hodin a také aby moje rodina byla šťastná, spokojená, zdravá a abych se měla vždycky o někoho opřít.

R: Jaké jsou vaše koníčky?

P. uč. Karbowiaková: Ráda chodím na hory, jezdím na kole. Protože mám synovce a neteře, tak i to je můj koníček. Ráda se jim věnuji, takže jsem taková hlídací teta a jinak mě baví čtení a cestování.

R: Máte nějaký cestovatelský sen?

P. uč. Karbowiaková: Vždycky jsem se chtěla podívat do Tibetu (pozn. red. Tibet je Čínou okupovaný stát).

R: Jaký máte vztah k moderním technologiím a sociálním sítím?

P. uč. Karbowiaková: Já je moc nemám ráda. Používám mobil, ale jenom základní funkce. Samozřejmě taky používám počítač, ale pracovně. A ze sociálních sítí mám akorát WhatsApp, protože si myslím, že sociální sítě narušují komunikaci mezi lidmi.

R: Byla jste někdy tak naštvané na žáky, že jste chtěla skončit s učením nebo s prací?

P. uč. Karbowiaková: Jako úplně tak naštvaná ne, maximálně jsem třískla učebnicí o stůl a popř. jsem šla k tabuli a počítala do pěti, ale nikdy se mi nestalo, že bych chtěla skončit s prací.

R: Máte pro nás nějakou radu do života?

P. uč. Karbowiaková: Nebojte se, mějte odvahu a jděte za svými sny. Ničím se v životě nenechte odradit.