p. uč. Trojan

Redakce: Jak dlouho učíte na naší škole?

P. uč. Trojan: Na této škole tak asi sto let. Ne, sto let určitě ne, ale od roku 1999, takže letos to bude

dvacet šest let.

R: Proč zrovna tato škola?

P. uč. Trojan: To bylo jednoduché. Předtím jsem učil na hokejové škole ve Vítkovicích na Rostislavce a

poté se naskytla možnost jít tady do Poruby, protože to byla také hokejová škola a já se věnoval hokeji.

Byla to ideální příležitost jít učit na tuto školu.

R: Jak se vám tu líbí?

P. uč. Trojan: Líbí se mi tady, proto tady také jsem dvacet šest let. Kdyby se mi tady nelíbilo, tak už tady

nejsem.

R: Jakou vysokou školu jste vystudoval?

P. uč. Trojan: Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu v Ostravě, obor tělocvik a zeměpis.

R: Vaše oblíbené jídlo z dětství ze školní jídelny?

P. uč. Trojan: Buchtičky s krémem [smích].

R: Oblíbený žánr hudby, četby, filmu?

P. uč. Trojan: Co se týče hudby, tak já hodně poslouchám metal, ale takový ten slabší, kterému se říká

"power metal". Z četba to jsou hlavně cestopisy, které souvisí se zeměpisem a cestováním. To mě baví

nejvíce. Na filmy já moc nejsem, ale rád se podívám na nějaký s Tomem Hanksem.

R: Oblíbené roční období?

P. uč. Trojan: Kromě podzimu mám rád všechny tři.

R: Jaký byl váš nejoblíbenější předmět na základní škole?

P. uč. Trojan: Když půjdeme postupně, tak prvně tělocvik, poté určitě zeměpis, ale také to byly jazyky.

R: A nejméně oblíbený předmět?

P. uč. Trojan: Matematika [smích].

R: Jaké jste měl známky na základní škole?

P. uč. Trojan: Na zakládce to šlo celkem jednoduše. S výjimkou jednoho pololetí v 6. třídy, kdy jsem měl

dvojku z češtiny a výtvarky, tak jsem měl vždy samé jedničky.

R: Provedl jste v době školní docházky nějaký průšvih?

P. uč. Trojan: Určitě, ale že bych udělal nějaký šílený, tak to ne. Vždy jen takové ty běžné klukoviny.

R: Kdybyste mohl potkat jednu významnou osobnost, která by to byla?

P. uč. Trojan: To se přiznám, že nevím, protože koho jsem chtěl potkat, toho jsem potkal. Vždy to vyšlo

tak nějak náhodou, takže vlastně nemám žádnou vysněnou osobu.

R: Největší životní sen?

P. uč. Trojan: Zůstat zdravý, mít zdravou rodinu.

R: Jaké jsou vaše koníčky?

P. uč. Trojan: Můj celoživotní koníček byl lední hokej, ale ten jsem už odložil na vedlejší kolej. Teď se

věnuji rodině, vnoučatům, dále rád jezdím na kole a když to jde, tak cestuji.

R: Máte nějaký cestovatelský sen?

P. uč. Trojan: Mám, ale ten se mi už asi nepodaří uskutečnit. Chtěl jsem se svést vlakem přes Sibiř

z Moskvy do Vladivostoku, ale kvůli současným podmínkám to bohužel nejde.

R: Jaký máte vztah k moderním technologiím a sociálním sítím?

P. uč. Trojan: Minimální, žádné z nich nemám a co se týče techniky ve škole, tak jen ta nejnutnější.

R: Byl jste někdy tak naštvaný na žáky, že jste chtěl skončit s učením?

P. uč. Trojan: Ne, to ne.

R: Máte pro nás nějakou radu do života?

P. uč. Trojan: Nikdy život nejde jedním směrem, vždy se zkrátka někdy objeví zádrhel, proto nezoufejte.